Je váš domácí mazlíček členem vaší rodiny?

Zvířecí mazlíčci jsou stále více vnímáni jako součást našich rodin. Jsou to naši přátelé, naši nejbližší spojenci a lidé, kterým můžeme nejvíce důvěřovat. Milujeme je a oni nám to oplácejí Věda prokázala, že když pes vidí svého majitele, uvolňuje se v jeho mozku hormon známý jako "mazlící hormon" oxytocin.

Steven Kurlander na svém blogu pro americký Huffington Post vyjádřil rozhořčení nad rostoucím trendem chovat se k domácím zvířatům jako k lidem. Jeho názor do značné míry odráží podobný názor papeže Františka z loňského roku, který kritizoval nárůst zvířecího rodičovství.

Co je špatného na tom, když se chováte ke psovi nebo kočce jako k dítěti? Má cenu se dohadovat o termínu "chlupaté dítě", když je často zesměšňován?

Vědecké studie ve Spojených státech přesvědčivě prokázaly, že psi jsou schopni prožívat emoce, jako je láska a náklonnost. To naznačuje, že zvířata, a zejména psi, mají určitý stupeň "osobnosti" a mohou aktivně utvářet vztahy s lidmi i jinými zvířaty. Pozitivní je, že to může lidem s poruchami učení nebo autismem umožnit, aby se naučili, jak se zapojit a komunikovat s vnějším světem, a zároveň to může osamělé lidi motivovat k tomu, aby opustili svůj domov a komunikovali s ostatními, čímž se zlepší jejich duševní zdraví. Domácí zvířata však mohou také vyvolat žárlivost, pokud se rozhodnou vytvořit si bližší pouto s jednou osobou než s druhou. Zvířata jsou nakonec schopna se rozhodovat stejně jako my.

Laurie Taylorová hovořila o poutu mezi lidmi a jejich domácími mazlíčky. Vedla rozhovor se socioložkou Nickie Charlesovou, která na toto téma provedla výzkum. Identifikovala zvláštní spojení mezi lidmi a jejich domácími mazlíčky, které je do značné míry nehmotné, ale přesto silné. Jako příklad uvedla ženu, která navštívila útulek pro zvířata, kde si ji vybrala kočka, mňoukla na ni a spojení bylo okamžité. Podle výzkumu jsou psi a kočky domácími zvířaty s největším vztahem k člověku. Nejmenší pravděpodobnost, že budou považováni za členy rodiny, je u těch, kteří jsou chováni v klecích, jako jsou hlodavci nebo králíci.

Zvířecí mazlíčci nejsou něčím, co můžete jen tak přidat do rodiny. Zodpovědná péče o domácího mazlíčka znamená starat se o další živou bytost, a pokud nemáte vlastní děti, domácí mazlíčci mohou zaplnit díru ve vašem srdci. Od chvíle, kdy si domů přinesete kotě, štěně nebo zachráněné zvíře, jste zodpovědní za jeho život, poskytujete mu potravu, zdravotní péči a bezpečné prostředí. Musíte mu koupit pelíšek, krmivo a hračky, a pokud je to štěně, musíte ho naučit, aby se vyprazdňovalo venku a mimo vaše koberce.

Pokud žijete sami, adopce domácího mazlíčka může pomoci zabránit osamělosti a podpořit pocit odpovědnosti a růstu v péči o jiného živého tvora. Mnoho párů si koupí dům a pak domácího mazlíčka (často štěně), aby se jejich nový domov stal úplnějším. O několik let později se mohou rozhodnout mít děti, stále více lidí se však rozhoduje, že se rodiči nestanou a místo toho se rozhodnou pro výchovu domácích mazlíčků. Porodnost klesá, ale není to nutně proto, že by se lidé rozhodovali stát se rodiči domácích zvířat. Je to spíše spor o slepici a vejce Pravdou je, že porodnost klesá kvůli ekonomickým a společenským tlakům a domácí zvířata zaplňují prázdné místo.

Můj pes mi pomáhá relaxovat a podporuje mé duševní zdraví. Nabízí a přijímá lásku tak krásně, jak je to opravdový cit. Psi jsou jediným druhem, který podobně jako lidské dítě přijde ke svému člověku, když se bojí, je mu úzko nebo je prostě rád, že nás vidí. Je to také jediné zvíře kromě člověka, které se aktivně snaží navázat oční kontakt s lidmi a upřímně chce být s námi, na rozdíl od nezávislé, stále divoké kočky.

Přijde mi zvláštní a zastaralé, že psi a další zvířata jsou stále právně klasifikováni jako majetek. Psi by měli mít určitou formu právní ochrany. Se zavedením smluv o péči o domácí mazlíčky při rozvodech, kdy se s nimi zachází podobně jako s dětmi v případech péče o ně, se možná brzy dočkají zaslouženého právního uznání i psi. Domácí mazlíčci by měli být považováni za členy naší rodiny, ne jen za součást našeho majetku. Jsme přece rodiče domácích mazlíčků, ne jejich majitelé!