Proč záleží na tom, jak zařídit klec pro křečka od prvního dne

Jak zařídit klec pro křečka, aby v ní nežil jen z nouze? Začněte velikostí a hloubkou, protože ty později žádný doplněk nenahradí. Potom přidejte hlubokou podestýlku k hrabání, kolo správného průměru, domek, misku a napáječku. Křeček je noční samotář, takže vybavení rozmisťujete podle jeho zvyků, ne podle vzhledu. Všechno si připravte předem a nastěhujte ho do hotového domova. Celé zařízení zvládnete za jedno odpoledne a pak už klec jen udržujete.

Nejdřív změřte podlahu, teprve potom řešte patra

Křeček v přírodě za noc naběhá dlouhé vzdálenosti, a proto potřebuje velkou souvislou podlahu. Patra a trubice plochu nenahradí, protože na nich neběhá ani nespí. Při výběru měřte holou podlahu, ne počet poschodí na obrázku. Většina klecí z běžných prodejen je pro něj příliš malá.

Dobře funguje terárium, velký plastový box nebo klec s hlubokou spodní vanou. Křeček rád hrabe a rozhazuje podestýlku do okolí. Tenká mřížová klec s mělkou vaničkou skončí tím, že polovina steliva leží na koberci. U mříží hlídejte mezery, aby jimi nepropadl ani v nich nezaklínil hlavu.

Druh určuje velikost i soužití. Syrský křeček potřebuje víc místa než trpasličí a všichni žijí raději sami. Dva v jedné kleci se často porvou, i když se první týdny snášejí. Konkrétní rozměry si ověřte u veterináře nebo chovatelského spolku, protože doporučení se podle druhu liší.

Podestýlka, která se dá rozhrabat do hloubky

Křeček používá podestýlku jako stavební materiál, takže ji potřebuje v hluboké vrstvě. Hloubí do ní tunely a zakopává zásoby. Papírové granule, pilinky z tvrdého dřeva a konopná podestýlka patří mezi běžné volby. V jednom rohu ji nasypte o něco výš, aby měl kde kopat.

Vyhněte se vonným a prašným směsím. Piliny z jehličnanů mohou dráždit dýchací cesty a parfémovaná podestýlka také. Vatu a jemná vlákna nepoužívejte, protože se mu mohou omotat kolem nožek. Na hnízdo mu nabídněte nebarvený toaletní papír nebo kuchyňskou utěrku.

Pak už stačí jednoduchý úklid. Toaletní koutek vyměňujte často, zbytek jen částečně, aby si křeček zachoval své pachové značky. Při velkém úklidu přidejte do nové podestýlky hrst staré. Jinak se ve vyčištěné kleci cítí cizí a bývá nervózní.

Co do klece patří a co zůstane v obchodě

Základ tvoří pár věcí, které křeček denně používá. Vyplatí se vybrat málo kusů a kvalitně, než zaplnit klec zbytečnostmi. Vše musí jít snadno vyčistit a nesmí mít ostré hrany ani úzké škvíry.

• kolo s plným povrchem bez příček, v němž běží s rovným hřbetem,
• domek nebo úkryt s dost velkým prostorem na hnízdo,
• těžká keramická miska na zrní, která se nepřevrátí,
• napáječka nebo mělká miska s čerstvou vodou,
• hryzátka z neošetřeného dřeva a kartonové ruličky.

Nejčastěji se chybuje u kola. Příliš malé kolo nutí křečka prohýbat záda, takže hledejte takové, v němž běží zpříma. Syrský druh potřebuje větší kolo než trpasličí.

Jak zařídit klec pro křečka, aby se v ní vyznal

Křeček má rád pořádek ve vlastním světě: spí na jednom místě, močí na druhém, jí na třetím. Domek proto dejte do klidnější části klece, daleko od kola. Misky postavte tak, aby byly dostupné, ale nestály uprostřed běžecké dráhy. Rozložení neměňte každý týden, jinak ztratí orientaci.

Kolo umístěte na stabilní podložku a zkontrolujte, zda neskřípe. Křeček běhá v noci a hlučné kolo vás probudí dřív než jeho. Ložisko nemažte ničím, co nedoporučil výrobce, protože zvíře se jej může dotknout. Ticho poznáte po první noci.

Klec nestavte k oknu na slunce, k topení ani do průvanu. Křeček snáší teplo hůř než chlad a přehřátí je pro něj nebezpečné. Ideální je klidný pokoj, kde ho přes den nebudí hluk. Televize hned vedle klece není dobrý nápad.

Zkontrolujte bezpečnost dřív, než křečka vpustíte

Projděte klec prsty a hledejte ostré hrany, prasklé plasty a škvíry. Cokoli, co se dá ukousnout, se dřív nebo později ukousne. Barvené povrchy a lepené doplňky z druhé ruky raději nepoužívejte. Hračky s malými plastovými díly do klece nepatří.

Žebříky a patra nesmějí mít příčky tak široké, aby se křeček zachytil nožkou. Pád z výšky může skončit zlomeninou, proto držte patra nízko a pod nimi nechte hlubokou podestýlku. U syrského křečka je nízká konstrukce lepší. Prasklé dřevo vyměňte hned.

Do volného výběhu pouštějte křečka jen v uzavřené místnosti se zalepenými škvírami. Pod pohovkou se hledá hůř a snadno ho přišlápnete. Kabely okusuje, takže je schovejte. Dokud je venku, nespouštějte ho z očí.

První týden: co sledovat a co upravit

Po nastěhování nechte křečkovi týden na zvyknutí. Krmte ho v klidu, nesahejte na něj a klec jen minimálně rozebírejte. Je normální, že přes den spí a v noci vyráží. Ujistěte se, že pije a jí.

Pokud křeček jen hlodá mříže, nejspíš mu chybí místo nebo zábava. Přidejte hlubší vrstvu podestýlky, rozhoďte zrní po kleci a nabídněte tunely z kartonu. Hlodání mříží často signalizuje nudu nebo stísněný prostor. Postupně uvidíte, co skutečně používá.

Když křeček ztrácí srst, má zakalené oči, kulhá nebo odmítá jídlo, zavolejte veterináře. U drobných hlodavců se nečeká, protože se jejich stav rychle zhoršuje. Nic na vlastní pěst neléčte. Zdravé zvíře je čilé, má hladkou srst a čisté oči.

Zdroje

• Česká veterinární komora
• Český svaz chovatelů
• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání