Sibiřská kočka

O jejím původu nemáme mnoho informací. Předkové sibiřské kočky mohou být angora nebo Norské lesní kočky, které se promíchaly s domestikovaných domácími kočkami na Sibiři. Sibiřské kočky jsou velmi podobné Norským lesním kočkám. Typickými znaky jsou huňaté ušní štětinky a lesklá polodlouhá srst. Hlava je značně kulatější a kratší než Norské lesní kočky. Chovají se především v Rusku a východní Evropě, ve světě se vyskytují vzácněji.

Sibiřská kočka na podzim

Sibiřská kočka je středně velká a dobře osvalená. Tělo má o o něco déle než je vysoká, krk krátký a osvalený a mohutné nohy jsou středně dlouhé. Mezi prsty musí být chomáče chlupů. Ocas je široký a mohutný u kořene, na konci je zakulacená špička. Hlavu má krátkou, tupou a trojúhelníkových. Nos je široký a slehla prohnutý. Brada je silná a výrazná. Z profilu působí hlava zakulaceným dojmem. Uši jsou středně velké a jsou od sebe vzdáleny nejméně o jednu šířku ucha. Špičky jsou zaoblené a mají ušně štětinky. V uších rostou ušní chomáčky srsti. Velké oči jsou mírně oválné a dost daleko od sebe. Srst je středně dlouhá až dlouhá s hustou podsadou a s dlouhými olejovo-vodě odpudivými chlupy. Na lopatkách je srst o něco kratší. Sibiřská kočka může mít jakoukoliv barvu. U sibiřské kočky se vyskytují nejen přírodně zbarvení ale i také tzv. himálajské znaky a barvy, což je například čokoládová. Často vyskytující barvy jsou červená, černá, krémová, modrá. Tyto barvy mohou být plné nebo s aguti čímž vznikne mramorovaná, tygrovaná nebo tečkovaná. Povolené barvy jsou ještě želvovinová nebo želvovinová s aguti. Velmi vzácné jsou čistě bílé kočky. Sibiřské kočky mají jantarové nebo zelené oči s výjimkou bílých. Ty mohou mít modré nebo každé oko může mít jinou barvu.

Publikováno: 20. 10. 2018

Kategorie: Plemena | Plemena koček

Autor: Hanka Sousedíková

Tagy: sibiřská kočka