Sibiřská kočka: povaha, vzhled a péče o srst

Sibiřská kočka je velká, polodlouhosrstá kočka z Ruska s hustou, voděodolnou srstí a klidnou, přátelskou povahou. Hodí se do rodiny s dětmi i k jiným zvířatům a na péči je méně náročná, než by se podle kožichu zdálo. Počítejte ale s tím, že dospívá pomalu a potřebuje prostor na hru a lezení.

Odkud se vzala

O původu plemene toho víme málo. Sibiřská kočka vznikla přirozeně, ne šlechtěním, z domácích koček, které se v drsném klimatu Ruska a Sibiře musely vyrovnat s mrazem a sněhem. Přežily ty s nejhustší srstí a pevnou stavbou těla. Cílený chov začal v Rusku až ve druhé polovině dvacátého století a do západní Evropy se sibiřské kočky dostaly později, dnes je uznávají hlavní chovatelské organizace včetně FIFe. Bývá srovnávána s norskou lesní kočkou, protože obě plemena vznikla v podobných podmínkách.

Je to tedy plemeno, které vytvořila příroda.

Jak ji poznáte

Sibiřská kočka je středně velká až velká, svalnatá a těžší, než vypadá. Kocouři bývají výrazně větší než kočky. Tělo je o něco delší než vysoké, nohy silné a mezi prsty rostou chomáčky srsti. Hlava je ve srovnání s norskou lesní kočkou kulatější a kratší, s mírně zaobleným profilem, uši středně velké, často se štětičkami. Oči jsou velké a mírně oválné.

Charakteristická je trojitá srst: hustá podsada, střední vrstva a dlouhé krycí chlupy, které odpuzují vodu. Přes zimu kočka vyroste nápadný límec kolem krku. Barvy jsou velmi pestré, od černé a modré přes červenou a krémovou až po želvovinovou, plnou i s kresbou, tedy mourovatou, tečkovanou nebo mramorovanou. Varianta s odznaky, tmavšíma ušima, tlamičkou a ocasem, se nazývá neva maškaráda.

Povaha: přítulná, ale ne dotěrná

Sibiřské kočky mají rády lidi a obvykle chodí za majitelem po bytě, aby viděly, co dělá. Nevyžadují ale neustálou pozornost. Jsou hravé ještě v dospělosti, rády aportují a zkoumají, co se děje ve vodě, v misce i v kohoutku. S dětmi, psy a dalšími kočkami vycházejí většinou dobře.

Obratně šplhají. Vysoké škrabadlo je nutnost.

Kolik práce dá srst

Méně, než čekáte. Kvalitní srst sibiřské kočky se tolik nezacuchává, stačí ji česat jednou dvakrát týdně. Jinak je to v období línání na jaře a na podzim, kdy kočka shazuje podsadu ve velkém. Tehdy ji česejte denně, jinak najdete chuchvalce po celém bytě a kočka při čištění spolyká hodně chlupů. Koupání obvykle potřeba není.

Často se o ní říká, že je vhodná pro alergiky. Některým lidem s alergií na kočky opravdu působí menší potíže, ale spolehnout se na to nedá, protože alergenem je hlavně bílkovina ve slinách a kožním mazu, kterou tvoří každá kočka. Pokud máte alergii, strávte s konkrétní kočkou nějaký čas dřív, než si ji pořídíte, a poraďte se s alergologem.

Komu se hodí a komu méně

Sibiřská kočka je dobrá volba pro rodiny, pro lidi s dalšími zvířaty i pro ty, kdo chtějí společenskou kočku, která nemusí sedět na klíně celý den. Méně se hodí do malého bytu bez možnosti lezení nebo lidem, kteří jsou celé dny pryč a kočce nemohou dát společnost ani hru. Dospívá pomalu, plně vyvinutá bývá zhruba ve třech až pěti letech, takže se připravte na dlouhé kotěcí období plné energie.

Při koupi si vybírejte chovatele, který kočky nechává vyšetřovat na dědičné nemoci a předá kotě s průkazem původu, očkované a zvyklé na lidi.

Časté otázky

Zvládne sibiřská kočka život v bytě?

Ano, pokud má kde šplhat a s kým si hrát. Vysoké škrabadlo, police a zabezpečený balkon jí vynahradí zahradu. V malém bytě bez podnětů se ale nudí a může začít ničit věci.

Snese dlouhou samotu?

Krátkou ano, celodenní každý den hůř. Jde o společenskou kočku, která stojí o kontakt s lidmi. Pokud jste často pryč, zvažte dvě kočky, které se spolu zabaví. Pomůže i pravidelný režim, hra ráno a večer a místo u okna, odkud může sledovat dění venku.

Jak ji krmit?

Stejně jako jiné kočky kvalitním kompletním krmivem s vysokým podílem masa. Protože dospívá pomalu, veterinář nebo chovatel vám poradí, kdy přejít z kotěcího krmiva na krmivo pro dospělé.

Zdroje

• Mezinárodní felinologická federace (FIFe)
• Komora veterinárních lékařů České republiky